Historie obce
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1238, i když je více než jisté, že zde již minimálně několik desetiletí (možná od roku 967-999) stál kostel sv. Vojtěcha a kde je kostel je jistě i vesnice.
Ves Sluhy z části byla ve 13. století majetkem kapituly Vyšehradské, z části děkanů Pražského hradu, z části biskupa Pražského Jana III. Zbytek byl v držení vladyků.První z nich je znám jistý Petr z Kalicha, od jehož manželky koupil zboží ve Sluhách Zbraslav z Miletína, číšník krále Václava I, a odkázal jej jako dědictví své manželce Domaslavě.
Roku 1266 se uvádí Přibyslav ze Sluh. Tehdy byl ve Sluhách již farní chrám tak zpustlý, že roku 1270 kapitulní děkan Vít jej znova a nákladně přestavěl a ozdobil krásnou věží. Kolem roku 1350 seděli na Sluhách Petr a Vitmar ze Sluh, roku 1377 Jakub nebo-li Jakoubek ze Sluh, roku 1379 Otík a Přibík ze Sluh a z Mratína.
Před rokem 1380 dostala se část dvora do vlastnictví německé rodiny Uly Czotra. Roku 1396 Bušek panoš ze Sluh. Roku 1399 Jan a Václav čili Vaněk umřeli. Z té doby se dále uvádějí: Dušek ze Sluh, Bohuše ze Sluh, Jindřich ze Sluh.Rod Služských ze Sluh se odtud vystěhoval a rozvětvil se na několik rodů: Služských, Hubojedských a Cidlinských ze Sluh.
Na dolejším dvoře se v 15. století vystřídalo několik majitelů. Roku 1485 umřeli Jansa Rost a Erhart, dědictví po nich, tvrz, dvory kmetcí s platem, pole, louky, rybníky, to vše spadlo na krále Jiřího a ten je daroval za válečné služby Zachariáši z Chlumu a jeho synu Ctiborovi. Jeho potomci jsou Služští z Chlumu a seděli ve Sluhách do roku 1495, kdy Jan Služský z Chlumu prodal své dědictví Oldřichu Myškovi ze Žlunic.
Roku 1513 se uvádí Bušek Cidilinský ze Sluh, roku 1533 Duchek Hradecký ze Sluh. V tituláři z roku 1534 se uvádí Jan a Smil, bratří Myškové ze Žlunic a na Sluhách, na něž byly stížnosti, že neplatili záduší Chlumínskému z dědin ve Sluhách. Po shoření desek zemských roku 1541 paní Rejna z Popovic předložila zápis, že od svých synů Šebestiána a Jana z Prostiboře koupila dědictví jejich ve Sluhách. Byla vdovou po Tomáši z Prostiboře na Velkém Bášti. Její syn Šebestián zemřel roku 1548 a jeho díl připadl matce, a ta obratem prodala dva díly Janu Jandovi, měšťanu Staroměstskému. Třetí díl po synu Janovi, zv. Hanzlovský dvůr, odkázala vnučce Anyžce, dceři Janově a choti Václava Strnada z Tryskovic. Roku 1574 je uváděna Anéžka Strnadka z Kuřího, paní ve Sluhách. Roku 1583 prodali Václav Strnad i Jan Janda, vše co měli ve Sluhách, Mikuláši Karykovi z Řezna na Chvalách a Sluhách, kupci Pražskému, který odkázal vše v závěti roku 1590 svému švagrovi Václavu Šturmovi z Hyršfeldu, místosudímu českého království.
Roku 1594 odkázal Václav Šturm Sluhy svým synům Ludvíkovi a Adamovi Šturmům z Hyršfeldu, kteří je roku 1598 prodali Karlu Holanu z Jiljova. Jeho manželka byla Johanka z Hertmberka. Ten pak roku 1603 přiznal k zemské berni 13 poddaných, 2 komíny, 1 faru, 1 mistra ovčáckého, 1 pacholka ovčáckého a 2 mlýnská kola.
Pro dluhy Holan musel prodat roku 1606 Sluhy Albrechtu Hrušovskému z Hrušova, od toho je pak koupil roku 1609 Adam ml. z Valdštejna. Ten je prodal před rokem 1615 zase dál. Po něm byly Sluhy opětovně rozděleny na dva díly, a sice roku 1615 přiznala k zemské berni Sabina Finková z Pantenova a na Sluhách ve vsi 18 poddaných a podací kostelní, a Jiří Bryknar z Brukštejna 3 poddané.
Roku 1617 koupil celou ves Sluhy Ehrenfried z Berbištorfu. Byl dvakrát ženat, první manželka byla Hedvika Zárubová z Hustířan a druhá manželka byla Markéta z Šenfeldu. Byl forstmistrem na císařském panství v Pardubicích jako potomek německé rodiny a evangelík tlačil se v popředí veřejného života a náležel s bratry mezi první odpůrce a povstalce proti císaři Ferdinandu. 23. května 1618 pomáhal při vyhazování místodržících Martinice a Slavaty a písaře Fabricia Plattera. Střílel po nich – ale netrefil se. Dne 19. srpna na sněmu mluvil vášnivě proti císaři Ferdinandovi. Jistě i jeho přičiněním byl zvolen králem Bedřich, kurfiřt Falcký, který dne 4. listopadu 1619 byl korunován na Českého krále a pasoval 5 osob na rytíře sv. Václava, mezi nimi byl i Ehrenfried. Ve stavovském vojsku zastával hodnost rytmistra. Jeho největším hrdinstvím bylo pustošení chrámu sv. Víta. Po bitvě na Bílé hoře Berbištorf uprchl do zahraničí a byl odsouzen k trestu smrti a jeho majetek byl zkonfiskován.
27. března 1621 daroval císař s příplatkem 15000 kop groku m. Jesuitům u sv. Klimenta blíže mostu Pražského, ves Sluhy, podací kostelní a mlýn. Tito pak vše prodali roku 1623 Jiřímu Benediktu Beníkovi z Petršdorfu za 15 000 kop míš. Beník zemřel již roku 1624 a odkázal Sluhy synu Janovi Benjaminu Beníku z Petršdorfa, který se dělil se sestrami. Jedna z nich Anna, byla provdána za Jana Dominika de Pauli z Poli, jehož bratr Bartoloměj de Pauli z Poli kolem roku 1640 koupil Sluhy a roku 1642 je svému bratru Janu Dominikovi odkázal. Dcera Jana Dominika de Pauli Anna se provdala za Jakuba Paravicini, kupce a měšťana Malostranského. Těmto se hospodařilo špatně na pustých dvorech a liduprázdných vsích za dob třicetileté války.
Roku 1656 koupil Sluhy Jan Antonín Losy, hrabě z Losintálu, spojil je se Ctěnicí a odkázal svému synu Filipovi. Ten zemřel 21. dubna 1781 a jím vymřel i hraběcí rod z Losintálu a Sluhy a Ctěnice zdědil Jan Arnošt hrabě Windischgrätz, svob. pán z Waldštejna a Tálu. Vdova po něm prodala roku 1783 Sluhy a Ctěnice Františce a Janu Donátovým, po nichž následovali společní držitelé se Ctěnici až do roku 1841. Toho roku koupil Sluhy Ervín hrabě Nostic a spojil je s panstvím Pakoměřice, jehož součástí byly až do pozemkové reformy na počátku 20. století.
